Jak vybrat vestavné spotřebiče?

   Současné trendy v kuchyních se vracejí daleko do minulosti. Do dob, kdy ke sporáku patřil pracovní stůl, vedle stála kredenc a v ní všechno nádobí a pomůcky na vaření. I dnes by uspořádání kuchyně mělo podléhat jednotlivým činnostem tak, jak na sebe navazují.

   Důležitým faktorem je také bezpečnost provozu. Varné centrum by se nemělo nacházet v prostoru s vyšší frekvencí pohybu, abyste se vyhnuly nebezpečí popálení. Proto se nejčastěji umisťuje uprostřed kuchyňské sestavy, kde vzniká i dostatek plochy na přesunutí horkého hrnce ze sporáku. 

   Při plánování kuchyňské sestavy je více než nutné její logické uspořádání. O umístění, uspořádání a vybavení varného centra to platí také. Není podstatné, jak velká je plocha kuchyně, důležitější je určit si priority. Pokud jste single a stravujete se převážně v restauracích, doma vám stačí dvojplotýnka a mikrovlnka, pokud se ovšem snažíte svým kuchařským uměním předhonit Jamieho Olivera a pravidelně vaříte pro velkou rodinu nebo skupinu kamarádů, budete toho asi potřebovat víc. V prvním i druhém případě si ale kuchyňskou sestavu rozdělte do tří základních částí – varné centrum, pracovní plocha a mycí centrum. Ideální uspořádání těchto tří ploch by mělo respektovat podmínku, že pracovní plocha by měla být mezi varným a mycím centrem. Neměli byste zapomenout na to, že kolem varného centra musí být dost odkládacích místa že vše potřebné musí být na dosah ruky. 

   V současnosti je moderní kuchyně s varným ostrůvkem připomínajícím profesionální kuchyni. Je to elegantní a efektivní řešení, ale nezapomínejte na dostatek pracovní plochy okolo sporáku, což si říká o prostornější kuchyni jako celek. Kromě základní funkce může ostrůvek sloužit i pro zásobu potravin, jako sklad nádobí nebo jako pracovní plocha. Dá se využít na částečné oddělení pracovní části kuchyně od jídelny, případně od jiných obytných prostorů. 

   Všechny kuchyně nejsou tak štědré na prostor a pokud je to váš případ, je třeba zamyslet se, zda bude lepší vytvořit kuchyňskou sestavu rovnoběžnou, nebo rohovou. Pokud si zvolíte rozmístění kuchyně ve dvou rovnoběžných liniích, je výhodné umístit varné centrum a dřez na jednu stranu a pracovní plochu se skladovacím prostorem na stranu druhou. V našich končinách platí víc než kde jinde, že láska prochází žaludkem. Naše hospodyňky se snaží udržet své drahé polovičky doma právě vařením. A dotyčné polovičky by jim tedy tuto činnost mohli usnadnit dokonalým varným centrem v kuchyni. 

   Co je dokonalé varné centrum? Sestava elektrospotřebičů, které potřebuje hospodyně na přípravu královského menu, od sporáku, bez něhož by se asi těžko vařilo, přes kvalitní troubu, mikrovlnku, gril až po výkonný odsavač par, abyste neusínali s vůní smažených řízků šířící se z vašich peřin a záclon. Každodenní příprava dobrého jídla je mnohem jednodušší, když máte k dispozici kvalitní kuchyňské spotřebiče. Existují dokonce i spotřebiče, které umí plnit vaše příkazy. Stačí jim určit cíl a ony samy dovedou pokrm k dokonalosti – vaří, pečou, grilují, smaží.

Varné desky a sporáky

   Velkou popularitu si i díky praktické stránce získalo umístění sporáku a trouby samostatně v rámci kuchyně. Trendy v kuchyni směřují k maximální úspoře práce, minimalizaci zbytečných pohybů a k ekonomickému využití místa. Samostatná varná deska a trouba jsou náročnější na prostor a z dispozičního hlediska se v malé kuchyni může stát, že na takové řešení budete mít málo místa. Pak vám nezbude než umístit do kuchyně sporák. Nemusíte se bát, že nepůjdete s módou. Mnozí architekti rádi používají prvky profesionální kuchyně i v bytovém interiéru a volně stojící sporáky profesionálního vzhledu patří mezi ně.Výhodami volně stojícího sporáku jsou velmi lehká a finančně nenáročná instalace, jednoduchá výměna starého sporáku za nový a už zmíněný odkládací prostor na příslušenství. Na druhou stranu – složitější je čištění v mezerách mezi sporákem a kuchyňskou linkou. Bez ohledu na používanou energii musíme dbát na jejich správné umístění v kuchyni. Jde totiž o bezpečnost i pohodlí. Kromě sporáku potřebujeme odkládací prostor po obou stranách, nejen po levé (jsme-li praváci). Zatímco vlevo potřebujeme alespoň 40 cm, vpravo jich postačí i 30. Proto by sporák neměl být v rohu místnosti. 

   Varná deska umístěná v pracovní desce a pod ní zabudovaná trouba – tak vypadá vestavěný sporák., který představuje základ varného centra. Přebírá výhody vestavěných spotřebičů a zároveň šetří místo v menších prostorech, do nichž by se trouba umístěná samostatně mimo varnou desku už nevešla. To, že nejde o samostatně umístěnou varnou desku a samostatnou troubu, poznáme podle toho, že ovládací tlačítka jsou umístěná na ovládacím panelu trouby (u samostatných varných desek jsou tlačítka jejich součástí). 

   Varnou desku umístěte tak vysoko, aby kuchař nebo kuchařka nemuseli zvedat pekáče nad úroveň hrudníku (doporučená výška pro troubu je asi 115 cm pro její dno, ale je nutné přihlédnout i k tomu, jestli uživatel není menší nebo naopak vyšší postavy). Potom se varná deska umisťuje níž než pracovní deska na přípravu jídla – asi 15 cm pod její úroveň. Pro stojícího člověka to znamená, že má desku asi 10 až 17,5 cm pod úrovní ohnuté ruky (asi 72 až 88 cm), aby dobře viděl i do zadních hrnců. 

   Na připojení elektrického sporáku je ale potřeba napětí 380 V, zatímco při užívání samostatné varné desky stačí 220 V. Tyto údaje jsou důležité hlavně při rekonstrukcích, abychom se vyhnuli předělávání elektrických rozvodů v celém bytě.

Trouby

   Trouba může být součástí sporáku, kdy celý přístroj stojí samostatně, nebo může být vestavěná v kuchyňské lince. Buď v kombinaci s vestavěnou varnou deskou, přičemž se obě dvě zařízení ovládají z panelu umístěného na přední straně trouby, nebo samostatně s vlastním ovládáním, což umožňuje umístění trouby do libovolné výšky. Doby, kdy se trouba používala jen na pečení, jsou pryč. Dnešní doba si žádá multifunkčnost a trouby se tomuto trendu také podřídily. To ulehčuje a urychluje práci a šetří se tím i prostor v kuchyni, protože funkci několika neskladných beden pojme jeden, maximálně dva přístroje.

Digestoře

   Odsavače par či digestoře dnes patří k neodmyslitelné výbavě každé kuchyně. Varné centrum kuchyně bez digestoře si neumíme ani představit. Lidé si ověřili, že nedostatečné odvádění pachů, zplodin a vodní páry (což jsou hlavní požadavky na digestoře) z uzavřené místnosti může způsobovat množství problémů, včetně zdravotních, jako je třeba vznik plísní. Co se týče pachů, v bytech, kde přímo na kuchyni navazuje obývací pokoj, se bez výkonné digestoře rozhodně neobejdete. Nezanedbatelný je také estetický aspekt, protože odsavače dnes v kuchyni představují doslova artefakt. 

   Vzdálenost mezi sporákem a odsavačem má být minimálně 65 centimetrů, nad plynovými hořáky je však vhodnější vzdálenost 70 cm. U luxusních ostrůvkových digestoří lze výšku nastavit i pomocí motoru. V ostatních případech se často používají digestoře široké 90 až 120 cm.

   Mít kuchyň zařízenou podle posledních trendů je sice pěkně, ale účelnost by měla být v tomto případě důležitější. Zařízení by mělo mít hlavu a patu. Nejčastějším prohřeškem jsou výšky jednotlivých zón kuchyně, nad kterými se mnozí ani nezamyslí.Ale později se setkají například s problémem, že hospodyňka nevidí do hrnců umístěných na zadních plotnách sporáku, protože je umístěný vysoko. To může být dokonce nebezpečné, protože bude-li se natahovat, aby viděla, co vaří, může na sebe strhnout hrnec z předních ploten. 

   Běžná výška typizované kuchyňské linky je 86 cm, ale varná deska by měla být maximálně ve výšce 80 cm. Nevím, co změnilo pohled na zařízení v kuchyni, vždyť i obyčejná pec s ohništěm na vaření, která se používala v minulosti, měla varnou plochu o dost nižší, než je tomu v dnešní typizaci. Když se podíváme do kuchyní našich prarodičů, zjistíme, že byly zařízené maximálně účelně a bez zbytečností. U pece s ohništěm umístěné bezpečně v rohu místnosti bývala přistavená lavice sloužící jako pracovní a odkládací plocha a nad ní byly police na nádobí a kuchyňské náčiní. Všechno pěkně po ruce. To by měl být základ, který je potřeba jen přetransformovat do současné technické podoby.

   Digestoře se dělí podle způsobu odvětrání na necirkulační a odtahové nebo podle zhotovení na typy, které lze umístit pod skříňku, zabudované, komínové či ostrůvkové, štěrbinové a teleskopické. Důležitější než zhotovení digestoře je její výkon. Vzduch v kuchyni by se měl za hodinu vyměnit alespoň desetkrát, ideální je šestnáctinásobná výměna. Pro kuchyni s rozlohou 10m2 stačí výkon přibližně 300 m3/h, ale pro velkou kuchyni, zvláště je-li spojená s obývákem, tento výkon nestačí. Není třeba spokojit se jen s výkonem, který uvádějí výrobci. Aby digestoř dokonale fungovala, je nutný dostatečný přívod vzduchu odpovídající jejímu výkonu. Např. tam, kde jsou okna s obvodovým těsněním, odsavače nebývají zcela funkční. Proto by digestoř měl navrhnout projektant vzduchotechnik. 

ZPĚT NA RADY A TIPY